Aktualizováno
14.03.2015

 

 



 

 Úvod
 O mně
 Ceník a služby
          Výklad karet
          Astrologie
 Články
 Kineziologie One Brain
 Tarot
          Prolog
          Historie a původ
          Symbolika tarotu
          Velká Arkána
          Malá Arkána
          Dvorní karty
          Galerie tarotu
          Způsoby výkladu
 Astrologie
          O astrologii
          Historie astrologie
          Mytologie
          Data slavných
 Horoskopy
          Keltský
          Čínský
          Egyptský
          Indický
          Sextrologie
 Karty Madam Lenormand
 Cikánské karty
 Mystický Kipper
 Runy
 Andělská terapie
 Etika výkladu
 Co čekat od výkladu
 Odkazy
 Různé
 Recenze a reakce
 Archiv
 Kontakt
 

Ankety



 

Historie a původ tarotu

Historikové se pokoušejí objasnit původ Tarotu na základě slova tarot. Někteří se domnívají, že slovo tarot pochází ze starého egyptského slova Ta-rosh, které znamená královská cesta. Jiní jsou přesvědčení, že jde o anagram latinského slova rota, česky kolo. Karty by v takovém případě symbolizovaly koloběh života a smrti. Další prosazují názor, že jde o obměnu hebrejského slova Torah, které znamená zákon, což by mimo jiné naznačovalo i spojení s mystickým systémem kabaly; jeho zastánci ovšem zapomínají, že kabala vznikla ve Španělsku, tedy v zemí, která nikdy Velká Arkána Tarotu neznala.

Někteří vidí ve slově tarot zkomoleninu jména Thoth, starověkého egyptského boha magie, moudrosti a učenosti. Tento výklad se naopak pokouší upevnit legendu, že karty byly vytvořeny v iniciačních klášterech mystického Východu. Slovo tarot by také mohlo být docela dobře odvozeno z maďarského slova cikánského původu tar, které znamená soubor karet, přičemž toto slovo vzniklo ze slova taru v sánskrtu. Anglické slovo gypsy, (tj. cikán, -ský) je staroanglickou zkráceninou slova Egyptian (Egypťan, egyptský). Krypta kostela Svaté Marie de la Mer v oblasti Camarque na jihu Francie byla přiřčena cikánům. Jsou zde uloženy ostatky svaté Sáry Egyptské a předpokládá se, že byla jejich patronkou. Nedá se vyloučit ani možnost, že byla Sára katolickou svatou; ale nejspíše nebude nikým jiným než Serapisem, egyptským bohem smrti. (Ve Francii odpočívají Sářiny ostatky na starověkém oltáři, který byl zasvěcen Mithrasovi, perskému bohu slunce.)

Učenci se shodují alespoň v tom, že nejstarší hrací karty pocházejí z Číny a Koreje, kde byly nalezeny jejich zbytky, jejichž stáří je určeno přinejmenším na 11. století. Pojetí těchto karet je velice podobné výtvarnému zpracování tehdejších papírových bankovek, které se začaly používat za dynastie Tang (618 - 908 n.l.). Čínský slovník Ching-c'-tung uvádí, že hrací karty byly vynalezeny v roce 1120 našeho letopočtu, aby poskytovaly zábavu panovníkovým konkubínám.

Najdou se ovšem i zastánci názoru, že karty vznikly v Indii. Čtyřruký hindský bůh Ardhanarišvara, androgynní postava, jejíž pravou stranu tvoří polovina těla boha Šivy a levou polovinu dotváří tělo jeho manželky Párvatí, bývá někdy zobrazen, jak drží pohár, žezlo, meč a smyčku. Opičí král Hanuman bývá občas také zachycen se stejnými atributy moci, a ty se také velice podobají čtyřem karetním barvám Tarotu: pohárům, holím, mečům a diskům.
Bohužel se skutečně nedá prokázat, jak staré tyto symboly jsou, nebo jestli se kdy objevily na starých indických hracích kartách, které jsou obyčejně kulatého tvaru a evropským kartám se téměř nepodobají.¨

V období Islámské říše, přibližně v letech 900 - 1100 po Kristu, začali mnozí mágové považovat Egypt za kolébku velkých mystérií. Slovo alchymie je odvozeno z arabštiny a v angličtině má podobu „the art of Khem", což v češtině v přeneseném slova smyslu znamená „vědění země Kemet", tedy Egypta. Nejstarší ze všech teorií připisuje Tarotu egyptský původ. Poprvé ji v 18. století vyslovili okultisté, kteří tehdy Tarot znovu objevili.

Na druhé straně nemůžeme vyloučit, že čtyři základní tarotové symboly symbolizují čtyři kasty hinduismu: poháry odpovídají kněžím - bráhmanům; meče odpovídají bojovníkům neboli kšatrijům; disky neboli mince obchodníkům, tzv. vaišjům; a hole či obušky sluhům, tzv. šúdrům.

Jak čínská, tak indická teorie o původu tarotových karet je líbivá, avšak když jednotlivé karetní soubory srovnáme, dá se najít jen velice málo podobných nebo společných rysů, a to platí obzvláště u Velkých arkán. Mlhavá podobnost se omezuje na pouhých 56 karet, takzvaných Malých arkán.

V Evropě 14. století se už křesťanství stalo hlavním náboženstvím, i když stále přežívaly i jisté formy pohanství, což dokazují tehdejší hrůzná pronásledování kacířů. V té době vznikalo v rámci křesťanství mnoho odnoží, které byly považovány za kacířské a jejichž učení je dnes známo pod souhrnným názvem gnosticismus. V tomto období se poprvé objevil Tarot.

Slovo gnostik je odvozeno od řeckého slova a mezi jeho významy patří slova jako „kouzelník", „čaroděj" nebo také „ten, kdo ví", „moudrý muž" nebo „zasvěcený". Gnosticismus přejal některé myšlenky z indické, keltské i perské filozofie a přejímal za své i učení egyptských mystérií. Nechal se inspirovat také řeckou filozofií a hebrejským systémem kabaly. Tyto neortodoxní křesťanské sekty byly označovány různými jmény - Valdenští, Katáři, Albigenští, Bogomilové, a existoval i klášterní řád, který byl znám jako Řád rytířů Templářů.

Kolem 2. století po Kristu se stala centrem gnostického učení Alexandrie a koptské křesťanství přejalo hodně ze starých gnostických symbolů tehdejšího období. Z této spleti gnostických kultů se následně vydělovaly okultní vědy západu: alchymie, astrologie a samotný Tarot. Karty se tehdy setkaly s velkou oblibou a poptávka po nich naprosto přehlušila náboženskou opozici, která proti nim brojila. Atak již uprostřed 15. století vzkvétalo ve všech větších městech Itálie, Francie, Německa a Belgie mnoho dílen, kde se karty vyráběly.

V roce 1781, osm let před Velkou francouzskou revolucí, přišel francouzský okultista a archeolog A. C. de Gebelin s teorií, že cikánské taroty jsou pozůstatkem starověké egyptské knihy mysticismu. Podle něj si ji Rómové vzali s sebou, když byli vyhnáni ze své rodné země Egypta a od té doby ji střežili jako oko v hlavě. Gebelin vydal devítidílnou knihu pod názvem: The Primitive World Analyzed and Compared to the Modem World (Analýza světa primitivních kultur a jeho srovnání se světem moderním). Tato kniha způsobila, že se tarotové karty staly téměř přes noc základním nástrojem rosikruciánských zasvěcenců a byly považovány za bibli všech opravdových okultistů.

Eliphas Lévi, francouzský rosikruciánský spisovatel a kabalista, inicioval v 18. století opětovné probuzení okultismu. Objevil zřejmé spojení mezi 22 písmeny hebrejské abecedy a kartami Velkých arkán, a byl první, kdo jednotlivým karetním barvám přiřadil odpovídající živly.

Tehdy vznikl tajný spolek Zlatý úsvit (The Golden Dawn), který založili tři zkušení učenci.. Zabývali se směsicí teozofie, magickou kabalou Eliphase Léviho a egyptskými rosikruciánskými obřady typickými pro 17. a 18. století. Jejich cílem bylo dosažení mystického osvícení a magické moci. Hlavním symbolem, který tato skupina využívala, byl kabalistický piktograf známý jako Strom Života, který má kořeny ve středověké filozofii španělských Židů zvané Kabala.

Spisovatel A. R. Lurija se dokonce domnívá, že tarotové karty mohly být využívány jako mnemotechnická pomůcka kněží založená na vizuální paměti, která jim pomáhala zapamatovat si všechno, co měli ve svých rukopisech zaznamenat