|
|
Historie a původ
tarotu
Historikové se pokoušejí objasnit původ Tarotu na
základě slova tarot. Někteří se domnívají, že slovo
tarot pochází ze starého egyptského slova Ta-rosh, které
znamená královská cesta. Jiní jsou přesvědčení, že jde o
anagram latinského slova rota, česky kolo. Karty by v
takovém případě symbolizovaly koloběh života a smrti.
Další prosazují názor, že jde o obměnu hebrejského slova
Torah, které znamená zákon, což by mimo jiné naznačovalo
i spojení s mystickým systémem kabaly; jeho zastánci
ovšem zapomínají, že kabala vznikla ve Španělsku, tedy v
zemí, která nikdy Velká Arkána Tarotu neznala.
Někteří vidí ve slově tarot zkomoleninu jména Thoth,
starověkého egyptského boha magie, moudrosti a učenosti.
Tento výklad se naopak pokouší upevnit legendu, že karty
byly vytvořeny v iniciačních klášterech mystického
Východu. Slovo tarot by také mohlo být docela dobře
odvozeno z maďarského slova cikánského původu tar, které
znamená soubor karet, přičemž toto slovo vzniklo ze
slova taru v sánskrtu. Anglické slovo gypsy, (tj. cikán,
-ský) je staroanglickou zkráceninou slova Egyptian
(Egypťan, egyptský). Krypta kostela Svaté Marie de la
Mer v oblasti Camarque na jihu Francie byla přiřčena
cikánům. Jsou zde uloženy ostatky svaté Sáry Egyptské a
předpokládá se, že byla jejich patronkou. Nedá se
vyloučit ani možnost, že byla Sára katolickou svatou;
ale nejspíše nebude nikým jiným než Serapisem, egyptským
bohem smrti. (Ve Francii odpočívají Sářiny ostatky na
starověkém oltáři, který byl zasvěcen Mithrasovi,
perskému bohu slunce.)
Učenci se shodují alespoň v tom, že nejstarší hrací
karty pocházejí z Číny a Koreje, kde byly nalezeny
jejich zbytky, jejichž stáří je určeno přinejmenším na
11. století. Pojetí těchto karet je velice podobné
výtvarnému zpracování tehdejších papírových bankovek,
které se začaly používat za dynastie Tang (618 - 908
n.l.). Čínský slovník Ching-c'-tung uvádí, že hrací
karty byly vynalezeny v roce 1120 našeho letopočtu, aby
poskytovaly zábavu panovníkovým konkubínám.
Najdou se ovšem i zastánci názoru, že karty vznikly v
Indii. Čtyřruký hindský bůh Ardhanarišvara, androgynní
postava, jejíž pravou stranu tvoří polovina těla boha
Šivy a levou polovinu dotváří tělo jeho manželky Párvatí,
bývá někdy zobrazen, jak drží pohár, žezlo, meč a
smyčku. Opičí král Hanuman bývá občas také zachycen se
stejnými atributy moci, a ty se také velice podobají
čtyřem karetním barvám Tarotu: pohárům, holím, mečům a
diskům.
Bohužel se skutečně nedá prokázat, jak staré tyto
symboly jsou, nebo jestli se kdy objevily na starých
indických hracích kartách, které jsou obyčejně kulatého
tvaru a evropským kartám se téměř nepodobají.¨
V období Islámské říše, přibližně v letech 900 - 1100 po
Kristu, začali mnozí mágové považovat Egypt za kolébku
velkých mystérií. Slovo alchymie je odvozeno z arabštiny
a v angličtině má podobu „the art of Khem", což v
češtině v přeneseném slova smyslu znamená „vědění země
Kemet", tedy Egypta. Nejstarší ze všech teorií připisuje
Tarotu egyptský původ. Poprvé ji v 18. století vyslovili
okultisté, kteří tehdy Tarot znovu objevili.
Na druhé straně nemůžeme vyloučit, že čtyři základní
tarotové symboly symbolizují čtyři kasty hinduismu:
poháry odpovídají kněžím - bráhmanům; meče odpovídají
bojovníkům neboli kšatrijům; disky neboli mince
obchodníkům, tzv. vaišjům; a hole či obušky sluhům, tzv.
šúdrům.
Jak čínská, tak indická teorie o původu tarotových karet
je líbivá, avšak když jednotlivé karetní soubory
srovnáme, dá se najít jen velice málo podobných nebo
společných rysů, a to platí obzvláště u Velkých arkán.
Mlhavá podobnost se omezuje na pouhých 56 karet,
takzvaných Malých arkán.
V Evropě 14. století se už křesťanství stalo hlavním
náboženstvím, i když stále přežívaly i jisté formy
pohanství, což dokazují tehdejší hrůzná pronásledování
kacířů. V té době vznikalo v rámci křesťanství mnoho
odnoží, které byly považovány za kacířské a jejichž
učení je dnes známo pod souhrnným názvem gnosticismus. V
tomto období se poprvé objevil Tarot.
Slovo gnostik je odvozeno od řeckého slova a mezi jeho
významy patří slova jako „kouzelník", „čaroděj" nebo
také „ten, kdo ví", „moudrý muž" nebo „zasvěcený".
Gnosticismus přejal některé myšlenky z indické, keltské
i perské filozofie a přejímal za své i učení egyptských
mystérií. Nechal se inspirovat také řeckou filozofií a
hebrejským systémem kabaly. Tyto neortodoxní křesťanské
sekty byly označovány různými jmény - Valdenští, Katáři,
Albigenští, Bogomilové, a existoval i klášterní řád,
který byl znám jako Řád rytířů Templářů.
Kolem 2. století po Kristu se stala centrem gnostického
učení Alexandrie a koptské křesťanství přejalo hodně ze
starých gnostických symbolů tehdejšího období. Z této
spleti gnostických kultů se následně vydělovaly okultní
vědy západu: alchymie, astrologie a samotný Tarot. Karty
se tehdy setkaly s velkou oblibou a poptávka po nich
naprosto přehlušila náboženskou opozici, která proti nim
brojila. Atak již uprostřed 15. století vzkvétalo ve
všech větších městech Itálie, Francie, Německa a Belgie
mnoho dílen, kde se karty vyráběly.
V roce 1781, osm let před Velkou francouzskou revolucí,
přišel francouzský okultista a archeolog A. C. de
Gebelin s teorií, že cikánské taroty jsou pozůstatkem
starověké egyptské knihy mysticismu. Podle něj si ji
Rómové vzali s sebou, když byli vyhnáni ze své rodné
země Egypta a od té doby ji střežili jako oko v hlavě.
Gebelin vydal devítidílnou knihu pod názvem: The
Primitive World Analyzed and Compared to the Modem World
(Analýza světa primitivních kultur a jeho srovnání se
světem moderním). Tato kniha způsobila, že se tarotové
karty staly téměř přes noc základním nástrojem
rosikruciánských zasvěcenců a byly považovány za bibli
všech opravdových okultistů.
Eliphas Lévi, francouzský rosikruciánský spisovatel a
kabalista, inicioval v 18. století opětovné probuzení
okultismu. Objevil zřejmé spojení mezi 22 písmeny
hebrejské abecedy a kartami Velkých arkán, a byl první,
kdo jednotlivým karetním barvám přiřadil odpovídající
živly.
Tehdy vznikl tajný spolek Zlatý úsvit (The Golden Dawn),
který založili tři zkušení učenci.. Zabývali se směsicí
teozofie, magickou kabalou Eliphase Léviho a egyptskými
rosikruciánskými obřady typickými pro 17. a 18. století.
Jejich cílem bylo dosažení mystického osvícení a magické
moci. Hlavním symbolem, který tato skupina využívala,
byl kabalistický piktograf známý jako Strom Života,
který má kořeny ve středověké filozofii španělských Židů
zvané Kabala.
Spisovatel A. R. Lurija se dokonce domnívá, že tarotové
karty mohly být využívány jako mnemotechnická pomůcka
kněží založená na vizuální paměti, která jim pomáhala
zapamatovat si všechno, co měli ve svých rukopisech
zaznamenat |
|
|
|