Runy

Runové kameny představují pradávnou formu divinace, která se používala ve Skandinávii. Ve 20. století se zvedl velký zájem o runové kameny a v dnešní době patří k nejoblíbenějším nástrojům předpovídání budoucnosti v západním světě.

V severní Evropě se během staletí používalo několik různých runových abeced. Nejznámější je germánský futhark, což je pojem odvozený od zvuku prvních šesti run. Tento systém možná existoval již kolem roku 200 př, n. l. Slovo runa je dávný germánský pojem označující tajemství či mysterium.

Runy začaly být v Anglii a ve Skandinávii velice populární. Podle norské mytologie byly darem lidstvu od boha Odina, krále norských bohů. Norové se run pravidelně ptali na věci budoucí, zvláště pak v případě důležitých událostí.

Většina současných runových sestav se skládá z 25 runových kamenů, přičemž na 24 kamenech jsou napsané runy a poslední kámen je prázdný, nepopsaný. Runy si lze házet v jakémkoli rozložení. Jejich aspekty se stanoví v zásadě dvěma způsoby: podle toho, do jaké pozice runový kámen padne při házení (například runou dolů, nahoru, dovnitř nebo mimo stanovenou oblast), nebo podle úhlu, v jakém se runový kámen octne vzhledem k jinému kameni. Tazatel předloží problém. Runy se poté rozloží podle určitého vzorce nebo se hodí na ubrus či na zem a symboly se vyloží vzhledem k problému.