Aktualizováno
14.03.2015

 

 



 

 Úvod
 O mně
 Ceník a služby
          Výklad karet
          Astrologie
 Články
 Kineziologie One Brain
 Tarot
          Prolog
          Historie a původ
          Symbolika tarotu
          Velká Arkána
          Malá Arkána
          Dvorní karty
          Galerie tarotu
          Způsoby výkladu
 Astrologie
          O astrologii
          Historie astrologie
          Mytologie
          Data slavných
 Horoskopy
          Keltský
          Čínský
          Egyptský
          Indický
          Sextrologie
 Karty Madam Lenormand
 Cikánské karty
 Mystický Kipper
 Runy
 Andělská terapie
 Etika výkladu
 Co čekat od výkladu
 Odkazy
 Různé
 Recenze a reakce
 Archiv
 Kontakt
 

Ankety



 

František Drtikol
*
3.3.1883    13.1.1961

V těchto dnech by oslavil 130té narozeniny tento pro mě velmi významný člověk. Je pro moji osobu opravdu srdeční záležitostí. I můj život se otáčí kolem dvou mých zájmů. Mystiky a fotografování. Takže mě nejprve oslovilo jeho myšlení a posléze i jeho fotografie. Když já sama akty nefotím, věnuji se spíš jinému žánru, ale skutečně dobré akty se mi líbí. Mám mnoho dobrých důvodů, proč bych pár řádek o něm a jeho díle ráda na svých stránkách měla. S veškerou úctou. Byl to ten, co se v té době odvážil myslet „jinak“

Je nazýván Patriarchou českého buddhismu

 Narodil se v Příbrami v rodině živnostníka jako třetí dítě (po dvou sestrách). Žije zde až do r. 1910. Vyrůstá v katolickém prostředí v blízkosti monumentální Svaté Hory, což má na Františka vliv, který se později projevuje i v jeho tvorbě. Odmalička maluje, má výrazné nadání a vztah k malbě jej provází celý život. Přibližně r. 1895 čte první filosofické texty, které významně ovlivňují jeho další život. Nepřijímá slepě a nekriticky víru svého okolí a školy, ale zvolna započíná se svým hledáním. 1898 nastupuje do učení na fotografa.

Tvořil v letech 1901 až 1935. Proslavil se zejména svými akty a portréty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky. Je řazen k nejúspěšnějším klasikům fotografie aktu všech dob. Je známý také svou duchovní praxí východních učení, především buddhismu, zajímavostí je, že současně byl od roku 1945 až do své smrti aktivním členem KSČ.

 V roce 1912 si otevřel nový ateliér v Praze ve Vodičkově ulici. Zde se specializoval na portrétní fotografii a brzy v tomto oboru dosáhl značného uznání. Od svého příchodu do Prahy se věnoval duchovním naukám, józe a především buddhismu. Prováděl meditační praxi a studoval staré texty, jež později přeložil do češtiny. V čemž vidím opravdu jeho veliký přínos pro český buddhismus. Drtikol usiloval o čisté duchovní poznání, vyúsťující v trvalé vědomí a realizaci stavu nirvána, kterého lze dosáhnout, jak učí i jeho oblíbený mahájánový buddhismus, či advaita již v pozemském životě, a který si lze přidržet nepřetržitě při jakékoliv činnosti. "Nedělej rozdílu mezi nirvánou po smrti a za života. Procitl jsi ze sna, dosáhl jsi dokonalého klidu..." Své duchovní zkušenosti a rady rozdával a částečně přenášel na všechny vnímavé návštěvníky. Toleranci a porozumění projevoval i těm, kteří ho považovali snad za nežádoucí konkurenci a snažili se ho v duchovně orientovaných kruzích diskvalifikovat (Petr Klíma aj.). Svůj postoj k této opozici vyjádřil:"Podávám ruku všem. Zda mi svou podají nebo zda mi do ní plivnou, je jejich věc, mne to neškrábe. Klidnou hladinu mého ducha to nerozčeří."

Zajímavý a svérázný je popis unikátního zážitku, který pro mnohé znamená cíl duchovní cesty, jehož dosažení je však dáno mizivému počtu vyvolených:"A viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem tedy začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy začal jsem považovat vše za dobré, neboť On to učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko. Byla to naprostá katastrofa. Celý svět, celé mé vědění, celé mé já se rozbilo na cimprcampr, že z toho byl úplný otřes, zemětřesení. A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít. Prostě - vyhodit sama sebe, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, touhou, plány, se všemi ctnostmi i nectnostmi, hříchy a dobrými skutky - to jest, změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí.

Nemohu si na tomto místě odpustit pár jeho moudrých citátů:

* „A najednou pozorujete, že vše pracuje pro vás, všichni lidé, okolnosti, počasí atd. Jen být oddaný a tichý žít v Jeho přítomnosti.

* Chyba je, že si myslíme, že na cestě k Bohu je nějaká poušť, suchota. Atd. není žádná. To jsou jen naše myšlenky a naše rozumování, které si vytváří takovou past

* Každý čin, ať dobrý, nebo zlý, každá myšlenka, slovo, vyzáří do prostoru, opíše kruh a vrací se zpátky do bodu, odkud vyšel. Toť karma.

* Když chci něco rozřešit, nebudu o té věci přemýšlet, budu o ní mlčet

* Když je všechno Já, tak si přece nebudu ubližovat.

Výňatek z poslední vůle Františka Drtikola

"Jinak hleďte co nejdříve na moji formu zapomenout, ale nezapomeňte, co jsem vás všechny učil. Slova, která jsem mluvil, ať ve vás obživnou. Jinak mě nikde nehledejte - jsem všude - také tedy ve vás - v Učení."

Já si dovolím oponovat. Na některé lidi by se zapomínat nemělo, tím spíš, že se tak významně podíleli na utváření společnosti. A zanechali po sobě velmi silnou stopu.

PaMel